Novinky

Transexualismus je vrozená opačná sexuální identita. Tito lidé se narodí s tělesnými znaky, které ale neodpovídají jejich psychickému nastavení. Přejí si nejen tělesně být opačným pohlavím - to znamená mít genitál i ostatní sekundární pohlavní znaky druhého pohlaví, ale též touží po opačné sexuální roli. Původ - etiologie - transexualismu je nejasná. Pravděpodobně tato porucha vzniká v prenatálních životních fázích a je stavem nezvratným. Transexualismus tedy představuje celoživotní problém. V případě transexuálů se nemusí jednat o poruchu sexuální orientace, ale může. Existují transexuálové, například muž, který se cítí být ženou, ale v sexuální orientaci jej přitahují muži, takže je homosexuální transexuál.

Terapie transsexualismu zahrnuje dlouhodobou léčbu trvající několik let, kterou obvykle zahajuje a řídí sexuolog, případně psycholog a posléze chirurg: Transexualismus je vrozená opačná sexuální identita. Tito lidé se narodí s tělesnými znaky, které ale neodpovídají jejich psychickému nastavení. Přejí si nejen tělesně být opačným pohlavím - to znamená mít genitál i ostatní sekundární pohlavní znaky druhého pohlaví, ale též touží po opačné sexuální roli. Původ - etiologie - transexualismu je nejasná. Pravděpodobně tato porucha vzniká v prenatálních životních fázích a je stavem nezvratným. Transexualismus tedy představuje celoživotní problém. V případě transexuálů se nemusí jednat o poruchu sexuální orientace, ale může. Existují transexuálové, například muž, který se cítí být ženou, ale v sexuální orientaci jej přitahují muži, takže je homosexuální transexuál.

Terapie transsexualismu zahrnuje dlouhodobou léčbu trvající několik let, kterou obvykle zahajuje a řídí sexuolog, případně psycholog a posléze chirurg:

1.Základem jepsychoterapie. Opačná sexuální role je sice velmi vítaná, většina transexuálů žije v opačné roli již před operací, nicméně je zapotřebí se podívat a připravit na většinu normálních životních situací z opačného úhlu pohledu.

2. Jakmile je stanovena diagnóza tohoto onemocnění, je stanoven program léčby transseuální komisí a může být provedena změna jména a příjmení na sexuálně neutrální.

3. Hormonální léčba má přivodit takové změny, aby sekundární pohlavní znaky připomínaly opačné pohlaví (androgeny u žen, antiandrogeny v kombinaci s estrogeny u mužů). Výsledky hormonální léčby jsou u mužů méně uspokojivé. Odstranění vousů a typicky mužského ochlupení vyžaduje obvykle i elektrodepilaci.

4. Chirurgické výkony směřují ke změně tělesného pohlaví. U mužů spočívají v kastraci, u žen v odstranění prsou plastickými chirurgy, odstraněním dělohy a vaječníků. Po absolvování těchto změn je možno po souhlasu lékařské komise požádat o změnu matričního pohlaví.

5. Plastické operace. Mnozí transsexuálové se spokojí s korekcí druhotných pohlavních znaků a přeměnu vlastního genitálu nevyžadují z důvodu nemožnosti vytvoření dokonalé podoby a funkce.

Mnoho z transexuálů však operaci nepodstoupí a podobně jako jiní hendikepovaní žijí s tímto hendikepem a snaží se mu přizpůsobit. U nich pak záleží na podpoře okolí, kulturních a sociálních možnostech, jak se se svojí nelehkou situací dokáží vyrovnat. To však neznamená, že pro operované transexuály je sitauce snazší. Někdy je tomu právě naopak. Nicméně informační osvěta a tolerance společnosti vede k tomu, že i tito lidé, kteří se narodí v "cizím" těla mohou za pomoci odborníků nalézt svojí novou identitu a vést plnohodnotný život. Mnoho transexuálů totiž trpí hlavně tím, že je jejich okolí považuje za blázny či perverzní jedince a odmítá jim pomoci. To pak u mnohých transexuálů vede k pocitům ponížení, vykořenění, útěkům z domova, zoufalství. Mnoho jiz z těchto důvodů končí na ulici například jako prostitutky a prostituti. Možná právě celebrity - transexuálové - mohou v této situaci pomoci svým příkladem.

MUDr. Martin Hollý a Mgr. Kateřina Hollá