Novinky
Svatba jako spojenectví... ne doživotní záruka
Každý zvlášť, nebo společně?
Předchozí článek: „Sňatek vnímám jako důležitý akt. Je to mezník, kdy svazuji svůj život s někým, koho považuji za svého životního partnera a s kým hodlám strávit zbytek života. Není pravda, že svatba nic nezmění. Změní hodně. Po svatbě patříme tak nějak úplně k sobě. Zachovali jsme si svobodu, kterou jsme měli přes svatbou, zároveň se navzájem plně podporujeme a tvoříme si zázemí, ze kterého vycházíme vstříc vlastním i společným cílům,“ říká pětatřicetiletý Jan, který je ženatý čtyři roky.Že nabídl své partnerce sňatek, k tomu ho motivoval kamarád, kterému šel na svatbě za svědka. Co od manželství očekával? Žádné konkrétní představy, s nimiž by po čtyřech letech mohl objektivně srovnávat realitu prý neměl. Manželský slib však v žádném případě nechápal jako omezování vlastní svobody. Byl to pro něj akt, kterým si s partnerkou slíbili podporu, pomoc, přátelství a utvrdili se v tom, že jeden s druhým počítají i v budoucnu ve svých plánech týkajících se bydlení a plánování rodiny.
Že jsou partneři po svatbě jeden druhém blíž, to potvrzuje i psycholog Ján Lukány. „Každý blízký vztah přináší citovou intimitu a pocit naplnění ideálů. Jenže také platí, že čím bližší vztah je, tím je i komplikovanější a potenciálně ohroženější.“
Nebezpečí přinášejí vnitřní konflikty partnerů, ale i společenské změny a s tím spojené proměny rolí. Manželský slib totiž neznamená jen závazek, ale také nové role manžela a manželky a nebývá jednoduché je zvládnout.
„Každý z nás si v sobě během života vytvořil definici, co pro něj tato role znamená. Když se pro nás stane závaznou a jejím obsahem je třeba nutnost v určitou chvíli zapomenout na sebe a na své potřeby a začít se intenzivně věnovat svému protějšku a rodině, začneme se podle toho chovat. Vztah tím ovšem nabere úplně jiné obrátky a dva lidé, kteří spolu byli dřív šťastní, jsou najednou ve vztahu nespokojení,“ vysvětluje Katarína Filasová.
- Text: Jana Benešovská
- Zdroj: Moje psychologie
